Posledních pár měsíců u nás probíhá soutěž s názvem Rook Scent Memories. Požádali jsme lidi, aby předložili vzpomínky, které mají silně spojené s vůní. Dostali jsme tolik neuvěřitelných příspěvků, ale nakonec jsme museli vybrat jen tři! Jsme rádi, že se můžeme podělit o naše vítězné vzpomínky.

Druhé místo: Carl Trahan

Moje pachová paměť:

Moje pachová paměť souvisí s domem mých prarodičů ve vesnici jižně od Montrealu. Jako dítě jsem je často navštěvoval a v létě jsem tam občas zůstal na pár týdnů. Ráda jsem pomáhala babičce se zahradou, krmila sousedy krávy se zbytkem kukuřičných mláďat, která nenávidíme k obědu, hrála jsem si u vlakové trati a chodila jsem na půdu, což pro mě bylo kouzelné a tajemné místo, kde jsem objevoval staré předměty, hračky a nábytek, které vypadaly jako poklad, dveře do neznámého a minulého světa. Když můj děda zemřel, babička se musela přestěhovat do malého města, kde jsem bydlel. V té době mi bylo 16.

Po letech mi muselo být něco přes třicet, nakupoval jsem v second handu na malé vesnici. Na půdě stodoly, kde byl obchod instalován, měli nábytek. Když jsem dorazil na vrchol schodiště, zaplavil mě zápach toho místa, tak podobný tomu na půdě mých prarodičů. Naplnily mě silné emoce a hned jsem začal brečet. Už jen to psaní a vzpomínání mě naplňuje melancholií! Byla to výrazná vůně starého dřevěného dřeva, suchého a zaprášeného, ​​a myslím, že truhla z cedru, která dávala slabý uklidňující aspekt této směsi staré a tajné pachové patiny, kterou to místo sdílelo s podkrovím, které jsem znal jako dítě. Vždy jsem doufala, že narazím na parfém, který mi bude nějak připomínat tuto vůni, vytvořenou nějakým parfumérem, který by se takovým místem inspiroval...

Runner Up: I Evgeniia Tolstiakova

Moje pachová paměť:

Tento příběh se mi stal asi před 15 lety, ale stále si ho dobře pamatuji, protože vůně jsou opravdu dokonale spojeny s lidmi nebo situacemi nebo nějakým obdobím vašeho života. S vaší pamětí obecně.

V té době jsem žil ve svém rodném městě a pracoval jako manažer show v nočním klubu. Jednoho dne, když jsem procházel stánky obchodníků ve velkém nákupním centru, zaslechl jsem nějaký odporný zápach. Nevěděl jsem, odkud se to vzalo, ale vypadalo to jako pánská kolínská. Měl tak odpudivý parfém, že se mi z toho málem zvracel.

Dalších pár měsíců jsem se s tou tajemnou vůní začala „setkávat“ stále častěji, stala se opravdu velmi populární. Pořád jsem nevěděla, jak se ten parfém jmenuje. Dokonce jsem začal zkoumat všechny pro mě neznámé pánské vůně v obchodech, abych se s nepřítelem konečně setkal osobně. Všechno marně.

A v mém klubu pracoval jeden chlápek, který nosil obří kostým medvěda Balu a bavil hosty na nočních večírcích. Celou dobu tančil mezi lidmi a kostým medvěda byl tlustý, těžký a chlupatý, takže uvnitř byla vždy sauna. Chudák! Snažili jsme se mu pomoci, aby dramaticky nezapáchal, jak jen to šlo. Koupili jsme mu mastek, antiperspiranty, externí absorbenty a tak dále, ale nic nepomohlo. Medvědí chlap velmi trpěl a já trpěla s ním, protože jsem se k němu během večírku a ani po něm nemohl přiblížit, ale byl to můj kolega a museli jsme spolu pracovně komunikovat.

Jednou v noci jsem se ho chystal pustit domů po práci, protože jsem měl v úmyslu projet jeho okres. Povídali jsme si, abychom něco zařídili, a pak jsem se otočil, když si začal svlékat kostým zabijáka. Zrovna na cestě z pokoje jsem doslova za svými zády zaslechl několik vydatných sprejů deodorantu. A pak...ano, byl to přesně ten jedovatě hnusný pánský parfém! Otočil jsem se velmi pomalu:
- Co to sakra je???
- Je to jen deodorant. Trochu jsem mě osvěžil, znáš moji situaci.
- Panebože, okamžitě mi to ukaž! Potřebuji vědět, co to je, abych udělal všechno možné, abych se tomu navždy vyhnul! A prosím, už nikdy, nikdy, nikdy to zde znovu nepoužívejte!

Tak jsem našel svůj kořen zla . A i když si stále nepamatuji název toho deodorantu , ale naštěstí jsem na něj přestal všude narážet . Ten medvědí chlap to v mé přítomnosti už nikdy nepoužil, ale té mrazivé zimní noci jsme jeli domů v autě se všemi okny dokořán.

VÍTĚZ: Amel Suljic

Moje pachová paměť:

Ukradené dětství.

Dnes jsem šla s manželem po ulici. Bez jakéhokoli varování nebo dokonce náznaku jsme minuli dům, kde nedávno hořelo. To mi připomíná mé dětství pojaté násilím a obrovskou nenávistí. Byl jsem dítě a přes noc jsem musel dospět. V období od roku 1992 do roku 1995 bylo několik vůní, na které nikdy nezapomenu. Vůně spálených domů byla vždy přítomná. Nebyl to jen pach kouře a popela, ale pach smutku, smutku a zničených vzpomínek. Stejně jako vůně střelného prachu. Pach smrti. Oh, cítil jsi ten strach a cítil ho odevšad stejně, jako bys cítil smrt. Když jsem se ohlédl zpět, myslel jsem, že smrt jen procházela ulicemi Sarajeva. Celé utrpení tohoto lidstva bylo v těchto ulicích. Vůně broskví, oh ne, broskve jsme neměli za války. Použili jsme broskvové aroma. Aroma jsme použili k tomu, aby naše jídlo dostalo chuť a vůni. To byl pro nás dezert z vody a mouky a říkáme tomu pudink. V neposlední řadě byl malý dárek, který jsem bakam od dívky, kterou jsem měl moc rád. Nepamatuji si, jak to voní, ale pamatuji si, že to byla vůně nevinnosti a lásky.

Oba naši dva vítězové vyhrají 50ml láhev dle vlastního výběru. Náš vítěz si domů odnáší kompletní sadu našich vůní !